Je vhodná do každé zahrady, docela dobře snáší znečištěné ovzduší, takže je ideální i do města. Obvykle dorůstá výšky jeden a půl až dvou metrů, před výsadbou je proto třeba si dobře rozmyslet, kam ji vysadíte. Potřebuje totiž dostatek prostoru, a to nejen pro svůj vzrůst, ale aby co nejlépe vynikly její krásně převislé větvičky hlavně v době kvetení.
Pětičetné květiny, které jsou dlouhé dva až čtyři centimetry, se objevují v květnu a na rostlině vydrží do června. Mají trubkovitý tvar a nejčastěji jsou růžové nebo červené barvy v různých odstínech, ale mohou být i bílé či dokonce žluté. Obvykle jsou uspořádány do střapcovitých soukvětí. Kromě barvy květin si při nákupu můžete zvolit odrůdu s vínovými či se zelenočervenými listy, které mění barvu podle stádia růstu, ve kterém se právě nacházejí, od vínově hnědé až po tmavě zelenou (například ‘Purpurea’). Existují také odrůdy s panašovanými listy, které jsou obvykle po krajích bílé a střed tvoří nepravidelně tvarovaná zelená plocha. Keř tak působí dekorativně i po odkvětu. Opadavé listy jsou protistojné, elipsovitého až protáhlého vejčitého tvaru, většinou s pilkovitými okraji. Dorůstají délky od 5 do 10cm.
Vajgela výborně vypadá osázená jako solitéra, ale díky poměrně rychlému růstu se dá využít i do živých plotů. Úspěšně ji můžete kombinovat s trojpukem či pajasmínem, které kvetou ve stejném období. Zeleň jejích listů vynikne mezi keříčky, které mají světlejší či dozlatova zbarvené listy, například s tavolníkem či tavolou. Při vysazování do skupin ji dejte do popředí, zvláště pokud máte odrůdu s tmavě červenými květy. Ty by na tmavém pozadí zanikly.
Aby vejgela dobře rostla, potřebuje půdu poměrně bohatou na živiny a dostatek slunečního světla, ale snese i mírně zastíněné stanoviště. Je to naprosto mrazuvzdorná rostlina. Pokud jí vytvoříte vhodné podmínky, vydrží i více než padesát let.